Očista vztahů napříč generacemi - vztahy s dětmi
Prvním krokem k pochopení vztahů napříč generacemi, a to jak směrem k rodičům, tak směrem k dětem, je uvědomit si, že nadřízenost a podřízenost se během let mění. Jakmile děti dospějí, jejich podřízenost vůči rodičům zaniká. Bohužel, velká většina rodičů si to neuvědomuje a zasahuje svým dětem do života i tehdy, když už jsou dávno dospělé a mají už své vlastní rodiny. Na konflikty je rázem zaděláno...
Ve vztahu k dětem se míra zodpovědnosti postupně přesouvá z rodičů na děti a my bychom jim měli tu přiměřenou míru zodpovědnosti dát. Je to skvělá cesta k nabývání nových zkušeností. Má smysl se s vypětím všech sil rozčilovat nad tím, že se dítě stabilně neučí, není možné se s ním domluvit, není možné ho přimět, aby zabralo a nedoneslo ze školy na vysvědčení čtverku? Všichni to chápou, že mu ji ta učitelka prostě dá, jen to dítě to nechápe. Nechť se tedy tak stane - až tu čtverku uvidí na vysvědčení, uvědomí si naplno skutečnost. Ta zkušenost, že nic neokecá a že nic není zadarmo - ta je pro jeho život k nezaplacení. Čím dřív takovou zkušenost získá, tím lépe pro něj.
Je velký rozdíl mezi typickou mateřskou a typickou otcovskou péčí. Zatímco matka je většinou zaměřená na prevenci všech nebezpečí, otec se zaměřuje spíš na odstraňování následků a budování zkušeností. Matka často raději nepustí děcko na kolo, jen aby si nerozbilo koleno. Otec děcko klidně pustí a čeká jak to dopadne. Když se koleno rozbije, tak ho ošetří a zjišťuje proč se tak stalo.
To jsem jednou jako kluk spadnul z kola, docela jsem se potloukl a v tom šoku mi z hlavy úplně vypadlo, jak se to vlastně stalo. A tak zatímco mě máma ošetřovala, táta se vyptával: "Jak se ti to stalo?" Já na to: "Hmm, já nevím." - "Spadnul ti řetěz?" - "Ne" - "Najel jsi na kámen?" - "Ne" - "Lekl ses něčeho?" - "Ne" - "Spadla ti noha se šlapátka?" - "Ano!" - oddechl jsem si. To bylo ono, prudce jsem zabral a noha mi sjela. Táta pokračoval: "A proč ti sjela?" - "No, prudce jsem zabral." - "Aha. Tak si to zapamatuj a příště buď opatrnější."
Neustálé zakazování k ničemu nevede, leda ke konfliktům. Někdy je lepší nechat děti, ať si natlučou nos (teď myslím obrazně), však ono se to zahojí a ta zkušenost se jinak získat nedá.
Tím správným nástrojem k pročištění vztahů k dětem je umožnit budování zkušeností. Nechte je, ať přijmou sobě přiměřenou míru zodpovědnosti a ať si nesou důsledky za případné neplnění. Pomozte jim pochopit zákonitosti příčiny a následku. Ubyde vám spousta starostí, protože většina věcí tak jako tak dopadne dobře. A ten zbytek je cenná zkušenost, která je buď zjevná nebo ji dětem patřičným způsobem vysvětlíte.